Pod vlivem celé řady článků a pořadů v médiích, které připomínaly letošní šedesáté výročí stavby Berlínské zdi, jsme se jednu srpnovou sobotu rozhodli, že hned následující pondělí vyrazíme na průzkumnou cestu po německém hlavním městě. Příběh stavby asi nejvýznamnějšího symbolu komunistické zvůle, jeho pádu o desítky let později a života na obou stranách zdi v čase mezi tím nám připadal a připadá natolik fascinující, že jsme to všechno prostě museli vidět zblízka.
Nebudu podrobně líčit počáteční peripetie, které nás od původního záměru málem odradily. Když v sobotu odpoledne zjistíte, že v evropském pasu vašeho psa, který samozřejmě cestuje s vámi, nejsou známky potvrzující, že absolvoval očkování, a navíc že nemáte ani známku na auto, která prokazuje určitou emisní třídu a bez níž se do centra Berlína nedostanete, je to docela problém. Nakonec jsme všechno, třebaže s určitě nezanedbatelnou újmou na psychickém zdraví, zvládli. A byť o něco později, než jsme původně plánovali, přesto jsme vyrazili.
Paříž to není, ale…
Přes portál Booking.com jsme měli rezervovaný malý pokoj pro dva v Art Hotelu, který stojí v zajímavé čtvrti Charlottenburg, poblíž stejnojmenné zastávky berlínské S-Bahn. Tedy unikátního systému městské a příměstské železnice. Ze čtvrti Charlottenburg se dá snadno dostat do centra. Vcelku bez problémů jsme se po příjezdu ubytovali a naše objevování Berlína mohlo začít.
Německá metropole se z pohledu turisty od měst typu Paříž či Řím výrazně liší v tom, že nenabízí tolik starých památek. Většina jejích historických skvostů totiž byla zničena za druhé světové války, a co vydrželo, museli kvůli silnému poškození v důsledku bombardování strhnout. To ale rozhodně neznamená, že v Berlíně není co objevovat.
Zeď jako osud
První den naše kroky samozřejmě vedly ke slavné zdi. Respektive k East Side Gallery, což je galerie na jejích zbytcích. Pokud sem vyrazíte, připravte se, že vás bude mrazit v zádech. A to v několika vlnách. Když jste totiž na místě, samozřejmě si začnete zjišťovat podrobnější informace a také přemýšlet o tom, jak fatálně asi tohle násilné a nesmyslné přerušení života ve městě tenkrát ovlivnilo osudy tamních lidí.
A nejde jen o to, že zeď od sebe oddělila známé či příbuzné, kteří žili nedaleko, ale stýkat se nemohli. Nebo pouze s velkými obtížemi. Uvědomíte si i další aspekty, například to, že Berlín, rozdělený po druhé světové válce na východní a západní část, jako celek patřil do Sověty okupované zóny. Takže když chtěli západní Berlíňané vycestovat do „své“ části země, museli se připravit na poměrně komplikovanou proceduru.
Nebo že zeď byla v některých částech města postavena tak, že prostě přerušila veškerý provoz v konkrétní ulici atd. A když se vám k tomu všemu naskytne příležitost promluvit si s místními lidmi o tom, jak život v totalitou surově rozděleném městě vnímali a jaké další aspekty, cizincům skryté, to pro ně mělo, výsledný dojem je opravdu silný.
První semafor a kosmopolitní kuchyně
Ale pozor – Berlín, to zdaleka není jen proslulá zeď. Ve městě je spousta dalších míst, budov či parků, které prostě musíte vidět. Mimo jiné Postdamer Platz, tedy Postupimské náměstí, které bylo na začátku dvacátého století jednou z nejdůležitějších dopravních tepen metropole a mimochodem se tu objevil první semafor v Evropě. Je to místo zajímavé také tím, že se tu snoubí architektura dávno minulých dob s tou naopak velmi moderní.
Určitě se vydejte na prohlídku Pamětního kostela císaře Viléma. Nachází se na východním konci hlavního berlínského bulváru nazvaného Kurfürstendamm. A pozoruhodné je na něm především to, že ho jedné listopadové noci v roce 1943 zasáhlo spojenecké bombardování, takže v troskách zůstalo stát jen torzo hlavní věže. Mrazení v zádech vás v Berlíně prostě jen tak neopustí.
Odpočinout si můžete v mnoha nádherných parcích, například v Englischer Garten, který je jedním z vůbec největších veřejných městských parků na světě. Nebo v Tiergarten, který je něco jako Hyde Park v Londýně či Central Park v New Yorku a navíc leží v blízkosti dalších míst, která je třeba navštívit: již zmíněného Potsdamer Platz a také Brandenburské brány.
Ještě jsme nezmínili fakt, že prakticky na každém rohu tu dostanete výbornou kávu, a jste-li gastronomičtí nadšenci, pak právě tady vaše srdce, resp. spíše žaludek zaplesá, protože tu narazíte na kuchyně celého světa a jejich různé variace. Berlín je totiž kosmopolitní město, mimochodem také označované za jednu z hlavních světových inovačních laboratoří, takže si tu přijdou na své třeba milovníci netradiční a moderní kultury. Suma sumárum, návštěva Berlína rozhodně stojí za to.