Jak vypadá dovolená v Chorvatsku

S příchodem léta se pravidla postupně uvolňují a cestování, alespoň po Evropě, už zase začíná být možné. Protože nás zajímá, jak cestování do Chorvatska v současné době probíhá, vyjeli jsme v půli června do Chorvatska, abychom zjistili, co vás na cestách čeká.

Příprava a cesta

Vyrazili jsme na Istrii, do její severní části poblíž města Umag. Při balení na cestu jsme kromě běžných příprav navíc ještě vyplnili vstupní formulář na webu chorvatského ministerstva zahraničí https://entercroatia.mup.hr/, díky kterému je průchod na hranici do Chorvatska rychlejší. Abychom se nemuseli cestou zdržovat, nakoupili jsme si kuny, eura a dálniční známky raději už předem u nás v Tourist Centru.

Při výjezdu z České republiky do Rakouska jsme zvolili dálniční přechod Břeclav, který byl donedávna uzavřený, a projeli jsme bez jakýchkoliv problémů. Ani přechod do Slovinska jsme skoro nepostřehli. Při zastávkách na benzínových pumpách v Rakousku a Slovinsku jsme vždy měli v pohotovosti roušky, ale jejich nošení zde není povinné, a tak je měla na sobě většinou jen obsluha a ostatní jen výjimečně. Všude však najdete dezinfekci na ruce a upozornění, že je nutné ji použít. Chorvatské hranice jsme projeli také bez čekání, jen po krátké kontrole dokladů.

Situace v Chorvatsku

V Chorvatsku roušky nejsou povinné a také se moc nenosí, má je obvykle jen obsluhující personál a dbá se hlavně na dezinfekci rukou. Nádoby s ní jsou v každé restauraci či obchodě i ubytovacím zařízení hned u vchodu, ve větších obchodech s potravinami vás dokonce zvlášť vyčleněný zaměstnanec upozorní na povinnost vydezinfikovat si ruce. Pokud nesledujete zprávy, na koronakrizi téměř zapomenete.

Turistů je zde zatím opravdu málo a díky tomu jsou pláže téměř prázdné. Také velké množství kempů, hotelů i přímořských restaurací je ještě úplně zavřených a třeba za chorvatskou zmrzlinou, kterou jindy potkáte na každém rohu, musíte cestovat do větší vzdálenosti. Několikrát se dokonce dozvídáme, že jsme tady letos prvními Čechy. Dostatek prostoru na koupání je velmi příjemný, ale vylidněnost v letoviscích, jindy plných života, působí občas až trochu smutně, ale to se asi s počátkem letních prázdnin změní.

Tipy na výlet

Počasí tento týden máme poněkud proměnlivé, někdy pravé koupací, jindy pošmourné, chladnější. My jsme naštěstí připraveni na všechny eventuality, a protože víme, že Istrie je známá množstvím cyklostezek, máme s sebou kola. Asi nejzajímavější z nich je cyklostezka „Parenzana“, která vede po zrušené historické železniční trati přes Istrii a Slovinsko až do italského Terstu. Při cestě po ní přesně kopírujete trasu vlaku, takže projíždíte starými kamennými tunely a údolí překonáváte po viaduktech.

Pokud kola s sebou nemáte, ale přesto chcete poznat Istrii i jinak než jen z pláže, určitě navštivte stejně jako my městečka Motovun nebo Grožnjan. Motovun, kromě toho, že jde o malebné historické městečko, je centrem istrijské speciality – lanýžů. Přestože je to trochu nákladnější, určitě stojí za to ochutnat v některé z restaurací v okolí třeba těstoviny s lanýži, případně si koupit některou lanýžovou specialitu sebou. Městečko Grožnjan, které po druhé světové válce a odchodu italského obyvatelstva zůstalo téměř prázdné a postupně by zchátralo, se v šedesátých letech stalo „městem umělců“. Díky nim a množství galerií, které najdete v úzkých středověkých uličkách, má městečko na kopci neopakovatelnou atmosféru.

Návrat domů

Týden dovolené uběhl velmi rychle, možná i díky tomu, že jsme kromě tradičního koupání zvolili i aktivnější průzkum vnitrozemí. Takže v neděli balíme a odjíždíme s pocitem, že jsme ještě všechno nestihli a bylo by potřeba zůstat další týden.

Loučíme se s nejstarším majákem v Chorvatsku a vydáváme se směrem na sever. K chorvatsko-slovinským hranicím přijíždíme brzy, kolem půl desáté dopoledne, a projíždíme bez čekání po letmém prohlédnutí našich občanských průkazů. Menší problém nastává na slovinsko-rakouských hranicích, kdy po nás celníci chtějí otevřít kufr auta, ale asi jen kvůli tomu, že máme v zadním prostoru auta složená kola přikrytá dekou, což působí záhadně. Po letmém nahlédnutí do nákladového prostoru hladce pokračujeme v jízdě přes celé Rakousko i Českou republiku až domů.

Mohlo by Vás zajímat